Příprava půdy
Růže dobře rostou v hluboké, písčitohlinité, lehčí a nepříliš suché půdě, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zálivce má dobře přijímat vodu, ale nepropouštět všechnu hned do spodiny, aby kořeny i půdní mikroorganismy měly stále k dispozici vláhu i vzduch. K tomu přispívá vydatné zásobení půdy humusem.
Půdy příliš těžké, jílovité, slévavé, trvale zamokřené, bahnité a studené, kamenité nebo velmi mělké růže nesnášejí. Podobně se nedaří ani v půdách příliš kyselých, nebo zcela písčitých nedostatečně zásobených humusem, z nichž se všechny živiny rychle vyplavují do spodních vrstev.
Těžké půdy zlepšujeme přidáním rašeliny, kompostu a jiných hmot. Snažíme se zvýšit jejich propustnost a obsah vzduchu. Přidáváme také písek nebo písčitou zeminu v dávce asi 5 – 10 kg na jeden čtvereční metr. Rovněž popel, nejlépe ze dřeva, nebo i elektrárenský popílek účinně zlehčují půdu. Přísady zapracujeme do celé přerývané vrstvy půdy. Velmi dobré je přidat dobře rozložený drůbeží nebo králičí hnůj, který v těžších půdách nezarýváme příliš hluboko. Značně kyselé půdy upravujeme přidáním práškového hašeného vápna nebo silně provápněného kompostu, někdy i přidáním značného podílu mírně alkalické až neutrální zeminy.
Lehké písčité půdy jsou příliš propustné a vzdušné, a proto k jejich zlepšování musíme přidávat hmoty, které zadržují vláhu a snižují obsah vzduchu v půdě. Když to lehké, vysýchavé půdy zarýváme těžší zeminu, nemusí to být tak hluboko jako v předešlém případě, protože její jemné částice během doby splaví voda do spodní vrstvy. Hlavně přidáváme rozložený chlévský hnůj, dále dobrý kompost s rašelinou, drnovkou rozmělněnou s jílem apod. Do lehkých půd musíme dávat hnůj i jiná organická hnojiva častěji, protože se v nich rychleji rozkládají. Je-li třeba zmírnit kyselost půdy, raději používáme mletý vápenec, neboť vápenný prach by zvyšoval výhřevnost lehkých půd ke škodě růží.
Zamokřené pozemky lze někdy uspokojivě odvodnit příkopy nebo drenáží. Jde-li o mělkou půdu na skále, potom nezbývá, než navézt tak vysokou vrstvu úrodné ornice, aby povrch růžových záhonů byl alespoň 60 cm nad pevnou spodinou.
Pro růže je nejpříznivější půdní reakce v rozmezí pH 5,5 až 6,5, tzn. mírně kyselá reakce. Pro jednotlivé, nejčastěji používané podnože růží jsou zjištěny přesné hodnoty pH, které se vesměs pohybují v uvedeném rozmezí. Můžeme si pamatovat, že R. multiflora prospívá lépe při dolní hranici uvedeného rozmezí, kdežto R. canina při horní hranici.
Většina růží v našich školkách je očkována na podnoži R. canina, jež koření poměrně hluboko. K tomu musíme přihlížet při posuzování vodních poměrů. Vysoká hladina podzemní vody působí žloutnutí listů a podporuje černou skvrnitost. V takových případech je nutné odvodnění pozemku. Růže vítají občasné zavodnění, zvláště v období sucha, ale vysoký stav podzemní vody nesnášejí. Přípustná hloubka hladiny podzemní vody je 100 cm.
V zahradách, kde se normální písčitá nebo hlinitá půda po léta stále obdělává, nebudou nutné velké úpravy půdy. Vždy však je nutno přihlížet k předplodinám, zejména z čeledi růžovitých a nezapomínat, že k nim patří i téměř všechny naše ovocné stromy, které z půdy nejvíce odčerpávají právě živiny potřebné růžím. Proto před výsadbou růží je třeba půdu upravit vhodným hnojením. Růže se také mohou neuspokojivě vyvíjet po použití herbicidů k předplodinám, zvláště za suchých let, kdy zbytky (rezidua) herbicidů vydrží v půdě poměrně dlouho.
Neosvědčuje se také vysazovat růže víckrát na stejný pozemek. Proto je třeba stále měnit množitelské plochy růžových školek a je zásadou, že růže nesmějí přijít na totéž místo více než dvakrát po sobě. Jinak se projevují známky únavy půdy a vznikají ztráty.
Záhony vyhlédnuté k podzimní výsadbě růží připravujeme nejpozději koncem léta. Písčitou nebo hlinitou zahradní půdu, po řadu let obdělávanou a dostatečně sypkou, postačí jen obrátit na hloubku rýče. Zjistíme-li v hloubce rýče pevnější vrstvu půdy, která je hlinitá nebo dokonce jílovitá, musíme půdu převrstvit do hloubky 60 cm i více. Velké kameny odstraňujeme, ale trochu drobnějších kamínků ponecháme, protože pomáhají udržovat propustnost půdy. Z průmyslových hnojiv můžeme při přípravě půdy zapravit do spodní vrstvy fosforečné zásobní hnojivo, např. granulovaný superfosfát a v kyselejší půdě raději Thomasovu moučku. Prospěšné je přidat do půdy látky bohaté na humus, jako jsou kompost, dobře rozleželý hnůj nebo Vitahum, které se po převrstvení promísí s vrchní vrstvou půdy nejvýše do hloubky 25 cm. Je sice pohodlnější jen něco sem tam přisypat, ale lepší je důkladné a velmi pečlivé propracování půdy.
Aby připravená půda nevysýchala a udržela se svěží a kyprá, zakryjeme ji ihned rozhozením rašeliny nebo posečené trávy. Přesná hloubka zasazení růžového keře je velmi důležitá a má podstatný vliv na jeho další vývoj. Proto nesmíme sázet růže do půdy čerstvě převrstvené, která později sesedá, takže sazenice by zůstaly příliš vysoko, vystaveny nebezpečí zimních mrazů